28.10.2011 19:13

Výskyt :Jižní Amerika.
Brazílie - Rio Purus - Peckoltia brevis LDA 78.
Peru - Rio Ucayali - Peckoltia sp. L205.

Velikost: cca. 13 cm

Peckoltia brevis náleží do rodu Peckoltia, který ustanovil A. de Miranda Ribeiro už v roce 1912 s typovým popisem Peckoltia vittata. Brevis znamená v latině krátký. První popis Peckoltia brevis publikoval La Monte v roce 1935.
Historie těchto ryb v mých akváriích se datuje od dubna 2003. Jelikož na severní Moravě bylo v té době prakticky nemožné sehnat vzhledem k absenci exportérů jakékoliv L-sumce, poskočil jsem radostí když jsem objevil v nabídce pražského exportéra nabídku pro velkoobchodníky na Pecoltia sp. COMO D MOMON 4-5cm po 180,-Kč/ks.

Po dlouhém přemlouvání jedné milé paní v kanceláři (kdysi maloobchod nedělali) mi bylo přislíbeno zaslání 6 ks ryb (tehdá jsem netušil, že se jedná o L205). K mému obrovskému nadšení opravdu dorazila bedna s rybami.

Bohužel po vypuštění ryb do akvária jsem zjistil, že ryby jsou opravdu ve zuboženém stavu. Měly hodně propadlá břicha a jedna do druhého dne uhynula. Zkoušel jsem jim dávat různé druhy krmiv, které ovšem nepřijímaly. Nakonec jsem se rozhodl pro hru vabank - vhodil jsem jim do akvária živé nitěnky (i když jsem věděl že ancistrusům nedělají dobře). Hned ráno jsem viděl že to byl dobrý tah. Ryby měly konečně kulatá bříška a za pár dní bylo jasné že jsou zachráněny. A tak se začala psát historie příběhu "L-sumci a já".

 Tato ryba mi začala psát ještě jednu historii a to příběh "Akvarista.cz a já". To bylo v zimě 2006/2007, když se mi po třech letech chovu podařil první výtěr těchto ryb. Začal jsem prohledávat internet, abych zjistil čím krmit mladé a nikde jsem nic o rozmnožení této ryby nenašel. A jelikož jsem si tento úspěch nechtěl nechat pro sebe, prohlížel jsem si české akvaristické weby a nejvíce mě zaujal tento. Bohužel můj první příspěvek je už někde hluboko ve zdejším archivu a nepodařilo se mi jej nalézt jinak bych ho také uvedl:O). Každopádně za to, že zde dnes píšu o sumcích karty do atlasu, fotím je, jezdím po přednáškách a mám chovnu plnou eL-sumců, může Peckoltia L205.

No vraťme se od mojí historie k historii a současnosti této peckoltie. Jako skoro každý sumec kterého zde popisuji v atlase má i L205 v druhovém určení drobný otazník.

Peckoltia L205 byla poprvé dovezena do Evropy a popsána v třetím čísle časopisu Datz v roce 1996.

V roce 2004 v čísle 4 časopisu Das Aqarium byla popsána Peckoltia sp. LDA 78 z odchytu na Rio Purus v Brazílii. Tato lokalita odpovídala prvotnímu popisu této ryby La Montem. Zdali-li je LDA 78 a L 205 ten samý druh není zatím prokázáno. Fenotypová podobnost je ovšem značná takže jsem si dovolil tyto ryby "hodit do jednoho pytle".

Drobné rozdíly mezi rybami z Peru a z Brazílie jsou v barvě podkladu a rozmístění teček po těle. Brazilská populace má podklad převážně šedý, populace peruánská má více oranžové barvy a tečky má jen na hlavě. Osobně si však myslím že se jedná o ten samý druh s proměnlivostí mezipopulačního zbarvení. Některé zahraniční weby vedou ve svých atlasech Peckoltia brevis (LDA78) a L205 odděleně (L-welse), jiné dohromady pod jednotným druhovým zařazením Peckoltia brevis (Planetcatfisch).

Autory popisované rozdíly mezi rybami z Brazílie a z Peru ve zbarvení a intenzitě oranžové barvy nejsou myslím až tak průkazné, protože už jen v mých odchovech šlo spatřit značnou variabilitu ve zbarvení. Některé ryby byly jakoby světlejší a větším podílem oranžové barvy.

 

Při chovu těchto ryb jsem neshledal žádné zvláštní nároky, které by tuto rybu distancovaly z běžných společenských akvárií. Agresivita vůči ostatním rybám obývajícím dno není prakticky žádná jak mezidruhově tak vnitrodruhově. Občas lze spatřit "kočkování" dvou samic které se uchopí za tlamku, jakoby se políbí a přetlačují se ve vodním sloupci. Nevím o co jim v tomto boji jde. Asi jediné pro mě rozumné vysvětlení vzhledem k tomu že jde o samice je, že se perou o sociální postavení ve skupině. Jaké výhody vítězce z výhry v tomto zápolení plynou je mi ovšem záhadou.

Ryby jsou to velmi odolné snášející různé podmínky ... jak stojatou tak i proudící vodu. Dospělé ryby jsou tolerantní jak k různým hodnotám pH, tak snášejí dobře i mírně zvýšený obsah N-látek (starou vodu).

Jsou to všežravci, kteří v dospělosti inklinují spíše k potravě živočišného původu. Krmím je komářími larvami, masem mořského hejka a kvalitními tabletovými či granulovanými krmivy. Teplotu snášejí bez problémů v rozmezí 22 - 30 stupňů Celsia. Ideální je dle mých pozorování teplota 26 - 28 stupňů.

Jeden z přirozených biotopů, kde byly ryby popisovány, byl přítok řeky Purus přibližně 5 metrů široký, hluboký 0.5 - 1m, naměřená teplota 28 stupňů C, hodnota pH 5,8 a vodivost 20 mikroSiemens/cm.

Z uvedeného lze vyvodit, že se jedná o horní tok s rychleji tekoucí vodou. Každopádně se jedná o ryby k parametrům vody značně tolerantní.

Pohlavní rozdíly jsou u ryb velmi dobře patrné. Samci mají výrazně otrněný ocas a násadec ocasní ploutve, samice mají ocas zcela hladký a jsou o něco větší než samci.

Ryby chovám podobně jako jiné druhy eL-sumců po párech popřípadě ve skupině 1 samec + 2 samice. Kvalitně krmené ryby v dobrých podmínkách představí svoji snahu k rozmnožování přibližně ve třech letech. Samicím se zvětší a naplní břišní dutina, samci obsadí vhodný úkryt pro jikry a budoucí potomky.

Na rozdíl od samců ryb rodu Hypancistrus, kteří v budkách tráví přes den většinu část života, samci peckoltií mimo období rozmnožování moc v budkách nebývají (pokud jsou jim nabídnuty jiné úkryty). Z mých dosavadních pozorování importních ryb vyplývá, že tyto ryby se třou nepravidelně v závislosti na ročním období - převážně v zimních měsících kdy se vytřou 2-3x za sebou a pak jejich rozmnožovací aktivita klesne.

Co je stimulem ke tření se mi popravdě zatím přesně nepodařilo zjistit, každopádně se ryby netřou ihned po výměně vody, ale spíše v období delšího klidu bez výměny vody. Někdy jsem u ryb pozoroval zvýšenou aktivitu v okolí jeskyněk v době, kdy jsem do akvária umístil čerpací hlavu s vyústěním namířeným na vstupní otvor jeskyně.

Dále může ryby stimulovat změna teploty či změna intenzity slunečního svitu. Horní tok řeky Ucayali má dle snímků biotopu poměrně bahnité břehy, takže v období dešťů se určitě počet jílovitých částic ve vodě zvýší a omezí tak prostupnost světla ke dni řeky. Párkrát jsem se v zahraniční literatuře dočetl, že se ryby vytřely např. po odstranění většiny plovoucích rostlin z hladiny či v oddobí kdy do akvária dopadaly přímé sluneční paprsky, nebo po vyčištění (zprůzračnění) zakalené vody po výměně.

Před třením dochází, na rozdíl od ryb rodu Hypancistrus (kde samec samice od úkrytu odhání), k častým poklidným návštěvám samice v budce, kdy samec leží v klidu před budkou a na samici neútočí. Je to dáno asi tím, že u peckoltií jsou samci o něco menší než samice, takže z nich mají respekt. Na rozdíl od "násilnických" samců hypancistrusů jsou peckolťáci trpěliví partneři klidně čekající na rozhodnutí samice, že už je čas ke tření.

Nikdy se mi také nestalo, že by samec v jeskyni samici "zavřel" na pár dnů podobně jako u ryb rodu Hypancistrus.

Tření probíhá "rychle" podobně jako u ryb Ancistrus.

Co se týká třecích úkrytů, tak jsou nenáročné podobně jako ryby rodu Ancistrus, třou se jak do dřeva tak do keramiky, jak do trubek tak do jeskyněk.

Dospělé samice mívají kolem 80 ks přes 4 mm velkých jiker. Jikry se líhnou poměrně brzy, zhruba po 6 dnech. Déle ovšem trvá trávení velkého žloutkového váčku - přibližně dalších 14 dní v závislosti na teplotě vody.

Potěr, který samci vypadne z úkrytu či potěr z uměle dolíhnutých jiker je náchylný na nemoci a často uhyne ještě než stráví žloutkový váček. Proto umělé dochovy nejsou jednoduchou záležitostí. Jeden chovatel podobným rybám z rodu Peckoltia (L134) jikry odebírá a úspěšně je líhne i bez samce takže při kvalitním "know - how" umělé odchovy možné prokazatelně jsou.  

Jako první výživa se mi nejlépe osvědčila rostlinná strava s přídavkem planktonu či artémie. Při odchovech bez rostlinné složky docházelo často k úhynům potěru s propadlým bříškem.

Následný odchov je jednoduchý, ryby přijímají veškerou pestrou nabízenou stravu (plankton, rybí maso, niťenky, kvalitní granuláty). Vhodná je častější výměna vody, přibližně 1x týdně. Po ní mladé ryby jakoby pookřejí a přijímají potravu s větší chutí. Růst je při kvalitním krmení například ve srovnání s rybami Hypancistrus rychlejší.

U výtěrů ryb z F1 generace, které se mi již taky podařily se ukázalo, že tyto se třou častěji a bez žádné zvláštní stimulace. Bohužel se při jejich odchovu potýkám s větším plesnivěním či neoplozením jiker a následným vyhozením zbytku prázdných jikerných obalů z jeskyňky samcem ven. Důvody tohoto jsem zatím neobjasnil.   
Ideální velikost akvária bych viděl vzhledem k velikosti ryb od 100 litrů výše. Jako u všech eL-sumců doporučuji kamenité dno s dostatkem úkrytů. Rostliny peckoltie nijak nepoškozují.

Proudění vody není nutné, pro chov stačí obyčejný filtr poháněný vzduchem.