Hypancistrus furunculus
Venezuela, Rio Orinoco, horní přítoky Rio Atabapo.
Hypancistrus furunculus L199 patří k nejjižněji vyskytujícím se zástupcům rodu. Oblast výskytu se nachází v povodí řeky Orinoko v hraničním pásmu mezi Venezuelou a Brazílií. Poprvé byl veřejnosti krátkým popisem a fotkou představen v roce 1995 na stránkách 9. čísla časopisu DATZ. Taxonomicky byl do systému zařazen v roce 2007.
Zbarvením patří do skupiny červovitělíniových hypancistrusů. Od podobných druhů (Hypancistrus sp. L270 a Hypancistrus sp. L 129 jsou myslím dobře rozeznatelní.
Pruhování jejich těla mají oproti L129 znatelně širší, světlé pruhy mají na rozdíl od L 270 více žlutý nádech a nejsou tak ostře ohraničeny. Mají krátkou hlavu a jsou poměrně robustní. Ve zbarvení jedinců podobně jako u dalších červovitělíniových hypancistrusů musíme počítat s velkou variabilitou. Některé ryby jsou hodně světlé, jiné hodně tmavé, některé kontrastnější; u jiných je zbarvené převážně šedivé. Samozřejmně s věkem kontrastu ve zbarvení ubývá. Každopádně si myslím, že zaměnit si je s jiným druhem jde jen velmi těžko.
Na chov jsou tyto ryby nenáročné, odolné a mají na chov podobné nároky jako ostatní odolné druhy rodu Hypancistrus.
Tito hypancistrusi jsou dle mých pozorování poměrně aktivní a lehce teritoriální k jedincům svého druhu. Samci poměrně intenzivně odhánějí samice od svých úkrytů takže doporučuji chovat tyto ryby v akváriích s větší plochou dna. Pokud jsou ryby chovány ve skupině s více samci, je nejlepší umístit jeskyňky co nejdál od sebe ať si každý samec může utvořit své teritorium.
Co se týče výživy tak se jedná o striktní masožravce; lze je proto krmit podobně jako je popsáno u ostatních zástupců tohoto rodu dostupnými živými, mraženými i umělými krmivy.
Než můžeme přistoupit k rozmnožování tohoto sumce, je třeba opatřit si alespoň jeden pár dospělých ryb. Pohlavní rozdíly jsou u tohoto druhu u dospívajícich ryb poměrně velmi málo patrné. U ryb ve velikosti kolem 8 cm lze usoudit na pohlaví především podle tvaru těla ryb a dle zbarvení. Odontody a otrnění samců prakticky nejsou nijak zvlášť patrné. Samice jsou kulatější (při dobré výživě samozřejmně), o něco menší a tmavěji zbarvené. Dalším rozlišovacím znakem je tvar urogenitální papily - u samců je užší a do špičky.
Tyto ryby jsem si pořídil asi před třemi lety v počtu 5 ks, nakonec se ukázalo že mám 3 samce a 2 samice. Jelikož jsem v té době neměl místo na rozdělení po párech, choval jsem je jako skupinu v přibližně 80 litrové nízké nádrži s větší plochou dna. Každá ryby měla svůj úkryt. Po čase se samice naplnily k mé nemalé radosti a začal jsem jim měnit podmínky, aby se vytřely.
Ryby byly zjevně dobře připravené, co se mi však nepozdávalo bylo "agresivní" chování samců vůči plným samicím. Neustále je odháněli místo aby je lákali do jeskyněk. K prvnímu výtěru došlo asi před rokem po přesunu ryb do vyšších pater rybárny - asi pomohlo dlouhodobé zvýšení teploty o pás stupňů.
Z jiker se bohužel nic nevylíhlo a já se zase jen další rok koukal na to jak samci odhánějí plné samice od budek.
Po čase jsem byl nedostatkem času donucen zrušit část chovu takže se mi uvolnily nějaké prostory. Navíc jsem si ještě dokoupil asi 2 menší samice. Celou skupinu (už 7 ks) jsem proto přesunul do asi 120 l nádrže kam jsem dal čerpací hlavu. Budky samců jsem rozmístil dál od sebe - do každého rohu jednu.
Zároveň v tu dobu jsem zahlédl v publikaci Welsatlas 2 fotku z lokality kde žijí tyto ryby a překvapila mě tmavá barva vody v řece. Kdysi jsem četl, že výluhy hlavně u ryb z "černých" vod přispívají ke klidu ryb a dobré prosperitě - proto jsem se rozhodl obarvit vodu výluhem oplodí ořešáku.
Asi po měsíci jsem objevil prvního samce sedícího na jikrách, později i druhého Co bylo spouštěcím mechanismem pro výtěr po dvou letech neúspěšných pokusů je tedy těžko říct. Okřídlené "vím, že nic nevím" je myslím přesně vystihující mé vědomosti o stimulech tření u těchto hypancistrusů.
Každopádně jikry jsou poměrně dost velké, žlutošedě zbarvené. Počet u mých samic se pohyboval kolem 20-30 ks, pan Havel, který tyto hypancistrusy již také "pokořil" a měl od větší samice dokonce kolem 60 ks jiker. Délka líhnutí a hlídání potěru trávícího žloutkový váček je podobná jako u ostatních zástupců toho rodu.
Odchov potěru je jednoduchý, potěr je střední velikosti a roste vcelku rychle. Opět doporučuji odchov v odchovničce.
Pro dospělé ryby doporučuji nádrž velikosti od 100 l, nejlépe nižší s větší plochou dna. Dno nádrže pro tyto sumce by mělo být co nejčlenitější kamenité aby si každá ryba měla možnost najít svůj klid. Na dno nádrže umístit dostatek budek. Minimální počet je pro každého samce jednu.
Přistínění dna plochými kameny či kořeny dodá rybám větší klid a jistotu. Jelikož se jedná o ryby s "černých" vod, ideální je obarvení vody do odstínu černého čaje pomocí olšových šišek, oplodí ořešáku či kořenovým výluhem.
Ryby bez problémů žijí i v akváriu s jednoduchým vzduchem poháněným filtrem, při chovu ve vyšších teplotách každopádně doporučuji akvárium vybavit čerpací hlavou pro lepší prokysličení vody.