Ancistrus sp. L 182
Jižní Amerika: Ancistrus sp. L182 - Brazílie, Rio Branco.
Příbuzní sumci:
Ancistrus Rio Ucayali - Peru - řeka Rio Ucayali
Ancistrus hoplogenys L59- Brazílie Rio Guamá přítok Rio Tocantins
Ancistrus L120- Guyana, Runupuni river.
Ancistrus sp. L182 bych zařadil podobně jako Ancistrus cf.cirrhosus do skupiny ryb s nejasným původem a zařazením. Druh [i]Ancistrus hoplogenys byl popsán Güntherem v roce 1864 jako druh s širokým rozšířením v Brazílii, Peru, Guyaně a Paraguyai. Dle eL čísel která byla tomuto druhu přiřazena L 182, L 120 a Ancistrus sp. Rio Ucayali lze vidět, že je rozšířen jak v Brazílii, Peru tak v Guyaně.
Podobně jako u jiných živočichů tak i u ryb vyskytujících se na velkém území je běžná variabilita ve zbarvení mezi vzdálenými populacemi. Tato variabilita dělá následně velké problémy s určením, zda se jedná o odlišně zbarvenou populaci téhož druhu či už vznikla mezi populacemi genetická bariéra bránící reprodukci tzn. že se jedná o různé druhy.
Německý odborník na L-sumce pan Ingo Seidel, který se problémy s určováním druhů a populací rodu Ancistrus zabývá publikoval v roce 2008 na https://www.planetcatfish.com článek ve kterém se o druhu [i]Ancistrus hoplogenys[/i] také zmiňuje. V něm uvádí, že "pravý" Ancistrus hoplogenys je pro něj ryba z brazilské populace z Rio Guamá L059 a další brazilské, peruánské a guayánské populace pod tento druh nespadají.
Tyto ryby chovám již kolem 10ti let a původně jsem je kupoval od p. Polanského jako Ancistrus hoplogenys. Osobně dle fotek, jenž se dají vyhledat na internetu a dle ryb které mi buď prošly akvárii či jsem viděl na návštěvách českých chovatelů soudím, že Ancistrus sp. L182] je populace Ancistrus hoplogenys z Rio Brancho a číslo L059 se vztahuje k brazilské populaci A. hoplogenys z Rio Guama a Ancistrus sp.Rio Ucayali z populace peruánské.
Konečné slovo v určení druhové příslušnosti mezi rybami z geograficky vzdálených populací A. hoplogenys budou mít myslím až genetické testy na DNA.
Zbarvení:
Na černohnědém podkladu jsou po celém těle rozesety drobné béžovooranžové tečky. Zbarvení mladých ryb je jako u většiny sumců nejintenzivnější. Na paprscích prsních ploutví mladých ryb je vidět poměrně intenzivní oranžovo-černé pruhování které se s přibývajícím věkem ryb ztrácí. Barva podkladu mívá různou škálu odstínů hnědočerné, viděl jsem i ryby znatelně světlejší než mám momentálně v chovu - skoro hnědé a bez teček (L338). U některých ryb se objevují na ploutvích větší okrouhlé červenohnědé skvrny patrné i v dospělosti. V Čechách se pro tohoto sumce vžil název "Ancistrus oranžový lem".
S lemy u těchto ryb se to má tak, že u některých jedinců jsou lemy opravdu široké a pěkně viditelné přetrvávající do dospělosti. Barva lemu je ovšem spíše bílá s nádechem do oranžova a ve stáří bledne a není tak výrazná jako např. u L 183 "Ancistrus bílý lem". Většina ryb ovšem lemy nemá, mají jen oranžovobílé špičky ocasní ploutve. Při vyrušení ryby místně zesvětlají podobně jako ryby Ancistrus cf.cirrhosus a vytvoří se u nich tzv. stresové zbarvení.
Pohlavní rozdíly:
Podobně jako u jiných druhů rodu Ancistrus jsou samci větší vzrůstem a na hlavě se jim tvoří "paroží". Samice jsou o něco menší, v období pohlavní dospělosti v bříšku plnější a na hlavě mají jen pár krátkých výrustků z boku hlavy. Pohlaví jde poznat od velikosti kolem 10-11 cm.
Jedná se o mírumilovnou rybu, která je vzhledem ke své velikosti a intenzivní látkové výměně vhodná do akvárií větších rozměrů.
Chov je podobný jako u ostatních zástupců rodu Ancistrus, velká přísavná ústa svědčí o specializaci na škrabání biofilmu (nárustů řas, hub a baktérií) na kamenech a ponořených dřevech. Proto stravu doporučuji vegetariánskou převážně rostlinnou s přídavkem planktonu, umělou jemnou granulovanou či tabletovou.
Ryby rády obzvláště ve starším věku přijímají i potravu živočišného původu, která pro ně není myslím přirozená a doporučuji ji dávat tak jen občas na zpestření jídelníčku. Ryby mají v dobrých podmínkách velký apetit takže je vhodné v akváriu mít dostatek kořenů, které mohou v případě nedostatku stravy oškrabávat.
Pro chov doporučuji vyšší teplotu vody, dle mých zkušeností lze chovat tyto sumce i dlouhodobě při teplotách 28-30 stupňů Celsia.
Pohlavní rozdíly začínají být patrné ve velikosti cca. 11-12 cm kdy samcům naroste "paroží" a samičky se začínají viditelně plnit v bříšku. Podobně jako u jiných druhů rodu Ancistrus jsou i tyto ryby teritoriální, osobně je proto chovám párově. Pokud je více samců pohromadě tak nejlépe když je jeden dominantní větší a druhý menší, pak k bojům mezi samci prakticky nedochází. Pro klid ryb při tření je lepší mít samce jen jednoho. Tření stimuluje změna teploty a kvality vody podobně jako v jejich domovině při střídání období sucha a dešťů.
Tyto ryby se nejraději třou do dutých větví odpovídající velikosti. Při tření do drenážních trubek mi jikry samec asi svým pohybem při vyrušení pokaždé vyhodil ven. Toto se mi v případě dostatečně dlouhých dutých větví nikdy nestalo. Netvrdím že sehnat dutou větev odpovídajícího průměru je jednoduché, ale myslím že v tomto případě se to vyplatí.
Ancistrus sp. L182 je nejplodnější zástupce rodu Ancistrus se kterým jsem měl tu čest se doposud potkat. Maximální počet odchovaných mladých byl u mě zatím od dospělé velké samice 340 ks (opravdu jsem si dal tu práci a spočítal to). Potěr je vzhledem k velikosti ryb překvapivě menší než např. u Ancistrus sp.
Potěr doporučuji ponechat po opuštění úkrytu ještě asi týden spolu se samcem. Existuje teorie, že ancistusi živící se vegetariánskou popř. dřevitou stravou potřebují ke zpracování této špatně stravitelné potravy podobně jako suchozemští býložravci kolonie baktérií jež zpřístupní živiny z potravy. Těmito se musí "nakazit" z exkrementů svých rodičů. Dle mých zkušeností je na teorii o nutnosti kontaktu mladých a dospělých kus pravdy, proto nechávám samce u potěru až do doby kdy začne přijímat potravu.
Je třeba říct, že i když se nejedná o typické dřevožravé sumce, je vzhledem k obrovskému apetitu mláďat vhodné jim dopřát dostatek kořenů, na kterých si ukojí svůj hlad v případě nedostatku jiné potravy. Také tyto s oblibou vyhledávají k odpočinku. Výživu potěru doporučuji ryze vegetariánskou.
Při krmení "kvalitnější" stravou docházelo k velkým úhynům, takže předpokládám, že jim sice chutná, ale nevyhovuje. Růst je při dobrém krmení rychlý a jen trochu nerovnoměrný. Častější výměna vody je vzhledem ke spotřebě krmiva a počtu potěru nutností, podporuje navíc žravost a tim i rychlost růstu.
Naopak zvýšený obsah dusíkatých látek oslabuje ryby, které pak trpí nemocemi a následně se zvyšuje procento úhynu. Rychlost růstu je větší jako u Ancistrus sp. takže ačkoliv je potěr menší, velikosti 4 cm dosahují mladí rychleji.